silácký kecy
a skutek utek
všichni jsme takový
bojíme se dna
poetika vymřela
přežíváme momentem
do prázdnoty lesů
stromy vysazujem
někdy had
jindy jelen
a taky liška
vyskytnou se při sázení
a z kapsy plný vypadávaj
drobky našich chlebů
lemují nám cestu domů
cestu zpět se naivně domníváme
a přitom kámoši ptáci
nevinní tvorečci
vyzobávaj je drobky střípky
minulosti poetiky současnosti
a tohle milujem

a zeď nám dejchá na záda
pata na ni naráží
odráží nás kupředu
strká nás svejma vostrejma větvema
do temný pěšiny bez silničních patníků
vostrejma větvema si rozdrásej voka
popoháněn ze tmy z momentu poetiky
proměnujem v život jest v život momentem
slepě přežíváme
zjizveni jím